Viñales

Návštěvu Viñales jsme vybraly kvůli jedinečné krajině a tabákových plantáží. Hned po příjezdu sem je nám jasné, ze Viñales je asi jedno z nejturističtějších míst Kuby. A ono to někdy není zas tak špatně, hlavně na Kubě, kde se blbě shání a zařizuje vše. Hlavní ulice je plná restaurací, v bočních ulicích nabízí zase skoro každý dům pokoj k ubytování. Baráčky jsou tu správně kýčovitě barevné a zdobené například profilovanými sloupky nebo zábradlíčky s kudrlinkami.

K večeru směřujeme na vyhlídku k hotelu Los Jasminez. Přidává se k nám tenhle pouliční kamarád. Pochoduje s námi podél cesty jakoby k nám patřil. Zástavba kolem začíná řídnou, cesta pomalu stoupá nahoru. Ze střechy jednoho z domu na nás štěkají tři malí ratlíci. Přes pole se nám ukazuje první výhled na hory. Hory, které vystupují z jinak celkem rovné krajiny, vypadají jako zatnuté pěsti.

Po silnici vycházíme dál nahoru, už nemáme moc času, slunce bude za chvíli zapadat. Když nám padne do oka malá dřevěná hospůdka s teráskou na kopečku naproti nám. A tak jdeme tam. Hospůdka se jmenuje La Loma a je z ní dobrý výhled na hory na obě strany. Jsme v ní úplně samy. Obsluhuje nás milá paní, donese nám i vodu v misce pro pouličního kamaráda a k pivu brambůrky z malangy.

Nepoučily jsme se z Trinidadu a domluvily jsme si na další den projížďku na koních na druhou stranu od městečka k Valle del Silencio. Děda s povozem nás vyzvedává na ubytku. První zastávka je u tabákové plantáže. Farmáři to tady nemají vůbec jednoduché, protože musí 90% z produkce tabáku odevzdat vládě, pouze 10% si mohou nechat. Aby při takových podmínkách vůbec uspěli, musí na to chytře, nechávají si samozřejmě těch lepších 10%.

Kubánec Daniel nám popisuje celý proces pěstování tabáku. Učí nás, jak správně zarolovat i kouřit doutník. Horní listy rostliny tabáku jsou nejsilnější, protože jsou vystaveny nejvíce slunci. Pro jeden doutník se ve správném poměru vezmou listy z horní, prostřední i spodní části. Vytrhne se celý stonek i prostřední žilka listu, která obsahuje nejvíce nikotinu. Dělá se to prý proto, aby se člověk nestal na doutnících silně závislý. Listy se sroluji a slepí medem. Správná velikost doutníků je, se zatnutou pěstí a nataženým palcem, od konce palce k malíčku. Podle toho se doutník zastřihne. Zamotá se do papíru, čímž se celý zpevní. Nakonec se později přimotá poslední nejmenší list, kterým se doutník z jedné strany uzavře.

Vysvětluje nám taky, že je dobré konec doutníků namočit do medu, předtím než ho začněte kouřit. Med vytvoří přírodní filtr. A tak to takhle zkoušíme a doutník je opravdu jemný a chutná i mě i když nekouřím.

Pokračujeme dál na konících. Můj koník se znova jmenuje Negrito a Romčin teďka Ruperto.

S koníky přijíždíme až k údolí Valle del Silencio. Je tady přírodní nádrž na koupaní a my jsme si nevzaly plavky. Vedro je teda ale úmorné a lidí se nekoupe zas tak moc, tak jdem kousek dál bez plavek.

Hned vedle se nachází taky farma s kávou. Z produkce kávy se odevzdává 70% vládě, není to už takové strašné jako s tabákem, ale stejně. Kromě kávy tady pěstují taky spousta jiného ovoce. Ochutnáváme místní med a rum, který vyrábí z místního ovoce guayaby.