Na loďce v amazonské pampě

Malým letadýlkem přilétáme do městečka Rurrenabaque uprostřed džungle. Autobusem je to z La Paz asi 22 hodin a cesta se podobá cestě smrti. Zážitek z Toro Toro už mi stačil a tak jsme se rozhodli letět. Letadlo je opravdu malinké, že se tam nedá ani vzpřímeně postavit a vidíme pilotovi přímo do kabiny. Pilotovi svítí do obličeje slunce a tak bere takového toho zatmavovacího tygříka pro děti na sklo do auta a přidělává ho na okýnko.

Letadlem je to opravdu rychlovka, za cca půl hoďku jsme tam, takže je to rozdíl oproti 22 hodin drkotavým autobusem. Tak už chápu, jak stihla Daenerys doletět za Zeď zachránit Jona.

Vesnička Rurrenabaque, zkráceně Rurre, se rozprostírá na břehu řeky Beni. Městečko je brána do nedalekého národního parku Madidi a obklopující pampy.

Připomíná mi to tady trochu Srí Lanku, jsou to tu pravé tropy.

Je zde zrovna období dešťů. Prší hlavně v noci, ale někdy se strhne fakt prudký liják i během dne. Díky velkého tepla je tady za chvilku po dešti zase všechno suché.

Rozhodujeme se mezi výletem do pralesa Madidi nebo výletem na loďkách po řece do okolní pampy. Protože výlet na loďce zaručuje shlédnutí více zvířat a řeka je vlastně taková výkladní skříň pralesa, volíme nakonec pampu. Pampa neboli dlouhé jihoamerické nížiny jsou během období dešťů z větší části zaplaveny až ke korunám stromům.

Po tříhodinové cestě po prašné silnici do města Santa Rosa, vstupujeme do přírodní rezervace Yakuma. Během cesty nám před autem přeběhnul nandu pampový, ostatní zvířata se zatím úspěšně schovávají. Nasedáme do loďky na stejnojmennou řeku a dobrodružství může začít.

Do loďky s náma nastupuje průvodce Jimmy, Kanaďanka Lindsay, Němec Simon a čtyři frajírci z Buenos Aires.

Yakuma vypadá spíše než jako řeka jako jedna velká zaplavená krajina. Voda sahá až ke korunám stromů. Jsme obklopeni rákosem a různými vodními travinami, které trošku klamou a připadá nám, že hloubka pod námi je minimální. Opak je ale pravdou, hloubka pod námi se pohybuje kolem 15ti až 20ti metry.

Už ze břehu zaznamenáváme pohyb ve vodě. Delfíni nás vítají a ukazují nám svoje hřbetní ploutve.
Dalšími zvířátky jsou želvičky naskládané na sobě, vyhřívající se na slunci.

Nejvíce se však kolem nás pohybují nejrůznější ptáci - volavky, kormoráni, ledňáčci, černé straky s barevnými odlesky i dravci.

Nejčastější je tahle pralesní slepice se zlatou korunkou na hlavě - hoacin chocholatý.

Dalšími nejčastějšími obyvateli pampy jsou opičky. S loďkou připlouváme přímo k nim, skáčou nad námi a dokonce se nebojí vlézt ani na loďku.

Kromě těhle žlutých opiček vidíme taky opičky capučíno a velké černé opice, které jsou ale více plaché a schovávají se nahoře v korunách stromů.

Ubytováváme se v lodge postavené na kůlech přímo na vodě. Západ slunce pozorujeme z místního baru taktéž na kůlech na vodě. Pod námi z vody vykukují zaplavené fotbalové branky a volejbalová síť.

Kudlanka pozoruje západ slunce s námi.

Naši lodge střeží kajman Joe, který se zabydlel přímo pod kuchyní.

V noci se vydáváme s čelovkami na pozorování kajmanů přímo na řeku. Zvuky džungle zní všude kolem nás, kvákaní, skřehotání apod. Je úplná tma a Jimmy to s námi pádí na loďce. Občas ve vodě zaznamenáme pohyb. Když se Vám od čelovky ve vodě odrází dvě oranžové tečky, jsou to oči kajmana. Jimmyho nenapadne lepší nápad než najet loďkou na jednoho z krokodýlů. Ten se ve vodě ošije tak, že prvního sedícího na loďce- Kubu, pořádně obšplouchne. Jednoho z Argentincu to vystraší tak, že uskočí z boku a mačká se k ostatním uprostřed loďky.

Ráno ještě za tmy vyplováme na východ slunce. Je to ještě o dost silnější zážitek než západ slunce.

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu jednou sedět na loďce uprostřed pralesa v Amazonii a pozorovat východ slunce.

Jimmy chvíli hledá to správné místo a jak ho najde, vypíná motor loďky a v tichosti pozorujeme, jak slunce zaplavuje okolní krajinu zlatými paprsky.

Kolem nás je spousta keřů s růžovými květy. Prý je to nějaký druh tabaků. Když se ale znovu rozjíždíme a proplouváme skrz tyto keře, přijde mi to, jako bychom jeli zachránit Šípkovou Růženku zarostlou v hrade růžovými keři.

Růžovou krajinou se vydáváme hledat kapybary. Ještěže hluční Argentinci ráno zaspali, potichu připlouváme k malému ostrůvku a vidíme kapybaří maminku s několika mláďaty.

Kapybary jsou plaché a tak tu po nich zůstaly pouze stopy a hovínka. Stopy vypadají skoro jako dinosauří z Toro Toro, hovínka zase přesně jako hromádka oliv.

Zkoušíme na kapybaří ostrov připlout ještě později, místo kapybar ale zabrali tihle ptáci.

Plujeme na další tři ostrůvky hledat anakondu. Ten nápad se mi až tak nelíbí, ale takový je plán. Obouváme gumáky a oblékáme doktorské pláště proti komárům a jde se na věc. Na ostrůvcích to vypadá jak v pravém pralese. Na větvích stromů jsou obtočeni hadi, ale anakonda nikde.

Místo anakondy se nám ukazuje paní tarantule.

Naši snahu najít anakondu pozoruje taky tahle sova a nebo ten druhý dravec.

Ptáků je tu prostě spousta, viděli jsme například ledňáčka nebo i tukana s robustním zobákem, velkým skoro jako on sám. Pak jsou tu častí černí ptáčci s červenou hlavou nebo malinkatí ptáčci se strašně dlouhýma nohama, které za sebou srandovně táhnou, když letí.

Po obědě jdeme lovit piraně. Není sice sezóna a piraně jsou v tomhle období malinké, ale pár jich fakt chytáme. No většinu jich nachytal náš průvodce Jimmy.

Během chytání píraň spadnou jednomu z Argentinců do vody sluneční brýle. Ten skáče za nimi do vody a neohroženě je hledá i když hned vedle lovíme piraně. Když se mu je ani po několika minutách nedaří najít, Jimmy se mu vydává na pomoc. Úspěšní ale ani jeden nejsou.

Druhý večer vyzvedáváme v místní hospůdce pivo a plujeme na západ slunce na jiné místo. Cestou potkavame jelence pampvého, vypadá skoro jako naše srnka.

Poslední, třetí den v pampě připlouváme s loďkou do jedné z klidnějších lagun, kterou si oblíbili delfíni. Zdejší delfíni vypadají jinak než ty, co známe. Jedná se totiž o sladkovodní druh - delfínovec amazonský. Hlavní rozdíl je, že delfíni jsou růžoví, mají protáhlejší čumák a menší ale delší hřbetní ploutev. Připadá mi, že vypadají jako podvodní jednorožci.

Jeden z Argentinců má štěstí a delfín připlouvá přímo k němu a nechává se pohladit.

Zkoušíme chytat delfíny na provaz. Házíme provaz z loďky a delfíni ho opravdu chytají do pusy a tahají za něj.

Ještě před návratem zpět, náš průvodce Jimmy zastaví loďku pod velkým stromem ověšeným liánami a všechny nás obdaruje přívěšky vytvořenými ze surovin z pralesa.

Kapybary v pralese nám nestačily a tak Kubu napadlo poptat se místních, jestli nenajdeme nějaké poblíž vesnice Rurre. Poradili nám lagunu nedaleko vesnice. V podvečer se teda vydáváme na pozorování kapybar.

Máme štěstí prvně vidíme rodinku s mládětem. Na horní fotce je zrovna tatínek. A pak další dvě kapybary, z toho jedna utíká před námi do vody.

V Rurre se nám líbí, vládne tady pohodová atmosféra, je tu teplo a máme tady hostel s bazénem, vaří tu lépe něž v jiných částech Bolivie. Zůstáváme tady nakonec ještě čtyři další dny a užíváme si relax.