Cuzco, tajemní Inkové a Posvátné údolí

Hlavní náměstí Cuzca Plaza de Armas je plné lidí. Ze všech koutů se ozývá: Machu Picchu! Machu Picchu! Nemine půl minuty, aby Vám někdo nenabízel nějakou tour, masáž, cigarety nebo sluneční brýle.

Na náměstí se nachází dvě katedrály, ve videu Vám Dan vysvětlí více. Městská vlajka znázorňuje Inky uctívanou duhu, neplést s vlajkou gayů.

Dan se ujal průvodcovského vedení a provází nás městem.

Směrem k náměstí San Blas se úzkými uličkami vydáváme nahoru. Právě tady se nachází nejvíce vyhlášených restaurací, malých kavárniček i obchůdků. Procházíme taky kolem kamene s 12ti úhly. Není vůbec těžké ho najít, protože kolem něj stojí tlupa turistů.

Po městě vyčkává spoustu lidiček v tradičních oblečcích s vystrojenými mláďaty lamy nebo oveček a očekávají od Vás nějaký ten peníz za to, že si s nimi uděláte fotku.

I na druhou stranu od náměstí Plaza de Armas se město tváří ještě historicky. Není už to ale do kopce a ulice jsou široké.

Na místním trhu nakupujeme zeleninu na pebre (rajčata, cibulka, koryandr, chile- recept z Chile) a taky ovoce a pečivo na snídani.

Krom všech jiných krásných věcích s nádhernými místními vzory jsem se tady nejvíce zamilovala do bot. V přepočtu cca za 500 Kč Vám ušijí například jedny z těchto božských bot na míru. Stačí si jen vybrat vzor, barvu a typ boty. Pak Vám nohu obkreslí na papír a druhý den si pro hotové boty můžete přijít. Proč jen nemám už v krosně žádné místo navíc?

Tak když ne boty, tak aspoň jídlo si tady vyloženě užíváme. Někteří jsou více odvážní - třeba Dan s morčetem. Morče chutná prý něco mezi kuřetem a králíkem, ale hlavní problém je málo masa.
Peruánská kuchyně je celkově fakt dobrá. Co nám zatím moc chutnalo, byly například těstoviny nebo brambory s omáčkou huancaina, chicharon neboli ryba nebo maso obaléne v kukuřičné strouhance, plněné papriky po peruánsku nebo aji de gallina.

Na večeři se setkáváme s Portugalkou Angelou, kterou jsme poznali na výletě na solnou pláň Uyuni. Ochutnáváme s ní alpaku s mrkvovým pýré, kterou nám nazdobili mimo jiné jedlými květy.

Kromě maté z koky se v Peru hodně pije maté z muni. Muňa je bylinka, která má blahodárné účinky na žaludek, což se tu občas hodí.
Co mě taky moc těší je, že tady nacházím znova acai - borůvkové ovoce z pralesa, které pochází z Brazílie. To je fakt největší lahůdka, kterou pokud můžete, musíte zkusit. S Přemou si dáváme ke kávě acai bowl s müsli, oříšky, kustovnicí a vším možným.

Samotným městem Cuzcem to nekončí. Kolem Cuzca je toho spoustu, co vidět.

 

Nedaleká vesnička Chinchero je známá hlavně díky zpracování tkaných látek. Paní nám ukazuje, jak nejprve lamí srst vyperou ve vodě s nastrouhaným kořenem. Srst v oné vodě kompletně zbělá. Potom ji barví nejrůznějšími přírodními barvami. Červenou barvu například získávají z parazitů žijících na kaktusech. Touto barvou si malují také rty.
Druhá paní nám ukazuje způsob tkaní látky.

Vzory na látkách mají své významy. Například dvě kolečka znamenají dvě blízké jezera, trojúhelníky zase hory atd.

Tihle býčci jsou tady vidět často u vstupů do domů nebo na střechách. Dle tradice je dostávají novomanželé a přináší štěstí a rodinnou pohodu do domu.

Selfie s lamou je při návštěvě Peru nutnost.

Posvátné údolí neboli Valle Sagrado se vine kolem řeky Urubamba. V terasách vysoko nad údolím se nachází dochovaná incká pevnost Pisac.

V rozvalinách mezi domečky můžeme obdivovat dokonalou kamenickou práci nebo taky zachovalý systém vodních kanálů.

Ollantaytambo je dodnes obývané incké město. Před vstupem do archeologického naleziště je možno koupit nejrůznější suvenýry.

Ollantaytambo sloužilo Inkům kdysi hlavně jako astronomická laboratoř. Ta je situována v terasách a její půdorys je ve tvaru lamy.

Výhled na protější horu je pro tuto astronomickou laboratoř velmi důležitý. Z určitých označených míst se v hoře skrývají nejrůznější symboly jako například tato hlava Inka s čelenkou. Během jarní rovnodennosti vychází slunce Inkovi přímo u nosu a v noci mu zase u nosu svítí souhvězdí, jehož jméno jsem zapomněla.

Nahoře chrámu vévodí šest obřích kamenů, které symbolizují šest planet. Spekuluje se, jak Inkové takto velké kameny až nahoru dostali. Při podrobnějším chemickém rozboru bylo zjištěno, že kameny jsou falešné a byly prefabrikovány přímo na místě.

Inkové zkoumali nejen hvězdy. Další místo s názvem Moray pro ně sloužilo jako zemědělská laboratoř. Díky různým výškám teras, různé konzistenci půdy a důmyslným zavlažovacím systémům, zde vyvinuli až šest rozdílných mikroklimat. Pěstovali zde koku, merlík, kukuřici, quinou, brambory a další.

V hlavním největším terasovitém uskupení se nachází zvětšené pole s obětním stolem. Ostatní další menší dvě terasy ještě podstupují rekonstrukcí a tak jsou v terasách rozeskládané kameny.

Schyluje se k bouřce, ale ještě stíháme navštívit solná políčka Salineras de Maras, která rovněž využívali již staří Inkové.

Jezírka se nachází v kopci v nádherné krajině. Nyní nejbohatším rodinám patří až devadesát těchto solných jezírek, ostatní jich vlastní většinou jen několik.

Produkují se zde různé druhy soli: sůl k masu, sůl k salátům, lékařská sůl do koupele, sůl nad zlato.