Z národního parku Eduardo Avaroa až na solnou pláň Uyuni

Vstáváme do deště, na poušti Atacama nám prší. Nejsou tu na to moc připraveni a tak se nám před pokojem tvoří velká kaluž. Když přijíždíme na bolívijské hranice je ještě hůř a dokonce sněží. Tak už víme, proč s sebou máme i to zimní oblečení. Oblékáme všechno, co jde. Na bolívijských hranicích vystojíme řadu a dobrodružství může začít.

Den první:
Nasedáme do jeepu spolu s dalšími čtyřmi pasažéry a řidičem. Jeep se stává po další tři dny našim dopravním prostředkem skrz rezervaci Eduardo Avaroa až po solnou pláň Uyuni. Otevírá se před námi na naše poměry úplně nezvyklá krajina.

Zastávka číslo 1: Laguna Blanca

Zastávka č.2: Laguna Verde
Zvláštní zbarvení laguny způsobují minerální látky jako hořčík, uhličitan vápenatý olovo a arsen. Protože nám fouká vítr, zvíření hladiny způsobuje, že Laguna Verde je méně zelená než Laguna Blanca. Kvůli arsenu se v laguně nevyskytují plameňáci.

Zastávka č.3: Poušť Salvatora Dalího

Naši posádku tvoří kromě nás: fotografka Nena, umělec a zároveň učitel Andy, oba z Německa, magická diva Angela z Portugalska, plastický chirurg (ženský rod neexistuje?) Sandra z Francie a samozřejmě náš řidič Valerio.

Zastávka č.4: Termální bazénky

Zastávka č.5: Gejzír Sol de Maňana
Naše nejvýše položené místo prvního dne a to 4975 m.n.m.

Do gejzíru prý před týdnem spadl nějaký Japonec a uškvařilo ho to. Pravda a nebo jen strašení pro turisty?

Zastávka č.6: Laguna Colorada
Nejkrásnější a největší z námi navštívených lagun - Laguna Colorada je zbarvená místy červeně, díky sedimentů a kolonii řas, a místy bíle, což způsobuje borax.

Fotka z Laguny Colorada s plameňáky byl vlastně jeden z důvodu, proč jsem chtěla do Jižní Ameriky vůbec jet. A nezklamalo mě to tu. Už si tak pomalu zvykám, že plameňáci jsou tu prostě všude, a už se za nimi ani pořádně neotáčím.

 Ale i tak jsou prostě nádherní a co teprve když vzlétnou.

Na břehu je i pár ptačích kostřiček a zabahněná růžová péra.

Z dálky nás pozorují divoké lamy vikuně. Jak už jsem psala dříve, dominantní samec kastruje ty podřadné. Když prý vidíte dvě vikuně za sebou utíkat, ta vepředu je většinou ten onen samec v nesnázích.

První noc spíme v malé vesničce Villa Mar. Kromě nás je tady i ztroskotané letadlo (najděte na fotce).

I když mi celý den vysoká nadmořská výška nic nedělala, večer začíná pořádný bolehlav. Co mě tady ale na druhou stranu baví je zvýšený elektrostaticky efekt. Když si ve tmě lehnete pod peřinu a zahýbete nohama, opravdu to jiskří a ve tmě se objevuje spousta malých hvězdiček.

Druhý den:
Zastávka č.7: Copa del Mundo
Druhý den projíždíme oblastí kamenných útvarů.

Je tady například socha ve tvaru velblouda a spousty dalších. Po skalách si tu hopsají králíci viscacha.

Zastávka č.8: Ciudad de Piedra

Zastávka č.9: Laguna Misteriosa

Okolí laguny je plné lam. Už to nejsou divoké lamy - quanaky ani vikuně, ale lamy chované pro srst. Pro srst se buďto chovají lamy nebo alpaky. Lamy mají srst rovnou, zatímco alpaky spíše vlnitou. Alpaky jsou také menší a mají kruhovitý srandovní obličej.

Některé z lam mají na uších barevné náušnice. Kromě lam je tu taky pár oslíků. Dle Valeria se tady oslíkům říká toyota boliviana. Volně si pobíhat vidíme taky pštrosa nandu.

Pro obživu se tady pěstuje quinoa. Chutná trochu jak taková suchá rýže. Její výhodou je, že nepotřebuje vodu, živiny bere z minerálů.

Zastávka č.10: Kaňon Anakonda
Jméno dostal kaňon dle řeky, která se v něm točí jako had.

Zastávka č.11: Kaňon Sora
Už tak krasný není, je tu ale spousta lamiček. Ty tmavé kruhy na trávě jsou lamí hovínka.

Zastávka č. 12: Vesnička San Augustin
Ve vesničce San Augustin zastavujeme a v obchůdku si kupujeme různé druhy piv, pivo s příchutí koky nebo quinoi. Pivo si jdeme vypít na vyhlídku na kopec nad vesnici.

Zastávka č. 13: Město duchů Julaca 
Julaca je opuštěné maličké městečko. Pro turisty tady prodávají pivo z koky a malí kluci tu hrají fotbal.

Přijíždíme konečně na okraj solné pláně a co se nestane, máme defekt. Naštěstí jsme už blízko našeho dnešního ubytka. Dneska v noci spíme v hotelu ze soli. Myslela jsem původně, že to bude uprostřed solné pláně a ono je to tu takové malé městečko na okraji. Budova hotelu je ale opravdu postavena z kostek soli a to i stůl a židle v pokoji. Slaná a sypká je i podlaha. No aspoň, že do koupelny dali normální kachličky. Stmívá se a koukáme na hvězdy, kazí nám to akorát trochu úplněk. Od Salomé a Olivera jsem k Vánocům dostala malou hrací skříňku s písničkou od Violety Parra. Tady se to hodí. A aby se neomrzela, Kuba nám hraje na kytaru. Tak sedíme, koukáme vzhůru a posloucháme.

Den třetí: 
Zastávka č.15: Východ slunce na solné pláni Uyuni
A jsme konečně tady. Na začátek pro představu pár faktů. Uyuni je největší solná pláň na světě se svými 10 582km2 a nachází se ve výšce 3 656m.n.m. V minulosti byla tato oblast Altiplana součástí obrovského solného jezera. Jezero ale vyschlo a nechalo tu po sobě cca 10 miliard tun soli. Každoročně se tu vytěží 25 tisíc tun soli.

Díky toho, že je Uyuni tak velká a jde vidět i z vesmírů, by mohla v podstatě sloužit jako intergalaktické letiště pro ufo.

Zastávka č.16: Kaktusový ostrov Incahuasi

Kaktusový ostrov připomíná dávnou podvodní éru salaru, je totiž tvořen z korálů. Na korálech rostou kaktusy. Některé jsou fakt vysoké na to, že prý rostou jen jeden centimetr za rok. 

Tak konečně si tady připadám aspoň trochu jak o Vánocích, všude kolem sněhově bílo. A v dáli fatamorgána. Nikdy jsem nechápala, jak to jako může vypadat ta fatamorgána. Vypadá to asi tak, že když se koukáte do dáli a jsou tam nějaké hory, zrcadlí se v obřím jezeru pod nimi. Občas to vypadá jako úplně skutečná voda a jindy jako by ty hory prostě letěly ve vzduchu.

Zastávka č.17: Někde uprostřed Uyuni

Asi vás zajímá, kde se uprostřed takovéhle pláně chodí na záchod. Záchodu se tady říká baňo inko a myslím, že dál už si to domyslíte.

Naše skupinka je prostě skvělá.

Mnohoúhelníková struktura solné pláně připomíná včelí plástev.

Tyhle fotky s perspektivou vypadají jako sranda, ale zas taková sranda to není. Fotí se vleže. Krusta soli je hrbolatá a tvrdá jako kámen. Takže jen kleknout si na zem celkem dost bolí, chce to pod sebe nějakou dečku.

Koka - moje záchrana. Protože mi bylo první večer nejvíc blbě z celého auta, dostala jsem od řidiče Valeria celý pytlík koky. Návod na použití je následující: Vemte si cca deset lístků koky a dejte si je pod ret za zuby a nechte několik minut působit. Občas přemístěte z jedné strany na druhou.

Zastávka č.18: Monument z vlajek, solné muzeum a monument Dakar
Jedeme dál a hned vedle sebe stojí monument z vlajek, muzeum ze soli i monument Dakar.

Muzeum ze soli, tak nějak jsem si představovala náš hotel a ono je to muzeum. Vedle hudebních nástrojů je tady vystaven taky pásovec alias pichi armadillo. Možná to bude proto, že se v minulosti z jeho krunýřku vyráběl hudební nástroj churango. Churango je taková mini kytara, typická pro Jižní Ameriku. Dnes už se z pásovců naštěstí nevyrábí.

Mužům se omlouvám, ale monument Dakar jsem vyfotit prostě zapomněla. A ještě kousek dál dvě kruhová jezírka, kterým tady říkají solné oči.

Zastávka č.19: Vesnička Colchani plná suvenýrů

Zastávka č.20: Hřbitov vlaků
Nedaleko samotné vesnice Uyuni, kde náš třídenní výlet končí, se nachází toto pohřebiště vlaků.

Pokračování příště...
Další naše putování povede do města Potosí, jednoho z nejvýše položených měst na světě s chráněnými památkami UNESCO.