Prvním dojem při cestě z letiště je sucho. Další dojem v metru je spousta lidí. Santiago má neskutečných 7,3 milionů obyvatel. Tomu odpovídá také dopravní situace města. Obyvatelé Santiaga cestují často do práce déle než hodinu. Dopravním zácpám se tady říká "tacos". V metru i v autobuse vám cestu často zpříjemní hudebníci s kytarou, harmonikou, mikrofonem a nebo kufrem na kolečkách, který funguje jako reproduktor. V autobusech téměř polovina cestujících neplatí a i když je u řidiče turniket, prostě ho přeskočí nebo podlezou. Řidič ani nemrkne brvou, slušné je mu ale poděkovat.
Zástavba Santiaga je různorodá. Je tady spousta nižších budov o jednom i dvou podlažích a do toho vysoké věžáky pro bydlení i s 20ti patry. Salomé s Oliverem bydlí v menším bytě poblíž centra ve 12tém patře s výhledem na město i na hory. Ještě lepší je potom výhled ze samotné střechy domu, která je volně přístupná všem obyvatelům domu, je tady prádelna, tělocvična i prostor pro párty a barbeque.
Do centra města se vydáváme prvně pěšky. Po cestě nás zaujmou barevné malby na stěně jedné z budov a tak se dostáváme do muzea umělkyně Violety Parra. Ta je pro Chile významná hlavně jako folklórní hudebnice. Kromě vlastní tvorby udělala jednu zásadní věc pro Chile a to, že procestovala jednotlivé oblasti Chile a zaznamenala místní písně. Muzeum je zaměřeno na její výtvarnou tvorbu a to především tapisérie a koláže. Její písně si tady poslechnout taky můžete. Je tu řada stromů, které mají dutý kmen, a v každém z nich zní jiná píseň. Pořádně ji uslyšíte až tehdy, pokud přiložíte ucho ke stromu. Zajímavé je také, že Violeta měla několik sourozenců a všichni byli umělci a géniové. Její bratr, básník a matematik, Nicanor Parra získal dokonce Nobelovu cenu.
Pokračujeme za dalším umělcem a tím je spisovatel a básník Pablo Neruda. Je to taktéž držitel Nobelovy ceny. A ano příjmení má stejné jako náš Jan Neruda. Příbuzní ale nejsou, Pablo si jeho příjmení vypůjčil jako pseudonym. Navštěvujeme jeho dům v Santiagu s názvem La Chansona. To v překladu znamená žena s rozcuchanými vlasy. Neruda ho nechal postavit pro svou milenku a pozdější manželku Matildu, aby se zde s ní mohl v utajení stýkat.
Dům je zvenku nic moc, jeho kouzlo spočívá v interiérech. Dům je zasazen v kopci a rozdělen na několik částí, které propojují exteriér s interiérem. Interiéry jsou velmi hravé, promítá se v nich Nerudova záliba v moři a lodích. Interiér obsahuje tajné chodby i skrýše a spousty nasbíraných kýčovitých předmětů i uměleckých děl, které spolu nakonec hrají a pomáhají nahlídnout do umělcovi duše.
Centrum Santiaga a ulice, která vede na hlavní náměstí Plaza de Armas, mě něčím připomíná Brno.
Náměstí Plaza de Armas je plné lidí různých národností. Schází se tady pod korunami stromů s fialovými květy. V Santiagu žije spousta cizinců z Peru, Kolumbie, Venezuely i dalších. Je tady taky třeba spousta lidí z Hajty, kteří sem přijeli hledat práci. Protože se ve španělštině H nevyslovuje, pletou se nám pořád s Aj Tý ( IT – Information Technology).
Dalším fenoménem Santiaga jsou nákupní vozíky. Ty slouží totiž jako dobrá pomůcka pro pouliční prodejce. Prodávají v nich všechno, dobře se na nich taky griluje. A když si potřebujete odskočit a bojíte se, že vám vozík někdo ukradne, prostě si ho zámkem na kolo zamknete třeba k lampě. Další z mnoha vychytávek, co mě zaujala, je prodej náušnic zapíchaných na deštníku. Když se potřebujete rychle sbalit, deštník prostě stáhnete.
V centru Santiaga dále vycházíme na menší kopeček Cerro Santa Lucia.
Přesouváme se dál na ulici Bella Vista, která je plná klubů a zahrádek s posezením venku. Dáváme si tady micheladu. To je pivo s citronovým džusem, sklenička má navíc obalený okraj v soli.
Poslední zastávkou večera je punkový koncert, jehož hlavní hvězdou jsou Fiskales Ad Hok.
Jdeme zkoušet místní speciality. Ceviche se připravuje z mořských plodů marinovaných v citronové šťávě a přidává se koriandr, cibule a kukuřice.
Leche de tigre (tygří mléko) dostanete do kelímku a chutná trochu jak naše tuňáková pomazánka. Prý je nejlepší na kocovinu.
S empanadas se tady na ulici setkáte všude a je to většinou rychlý pokrm. Jsou to takové větší šátečky s vlnitým okrajem s různou náplní - třeba s masem a cibulí, se sýrem nebo sýrem a rajčaty.
Něco podobného jsou sopalpillas, akorát nejsou plněné. Chutnají podobně jako naše langoše, tady do těsta přidávají ještě dýni. Můžete si na ně dát různé omáčky.
Nejvíc typické jídlo pro Chile je ale pebre - místní předkrm, který dostanete v každé restauraci před jídlem společně s bílým chlebem. Je to takový mini salátek a skládá se z rajčat, cibule, česneku, chili, oleje, koryandru a soli. Zkoušíme ho s Kubou i sami vyrobit a dá se to jíst i ve velkém.
Na večeři se často podává chorrillana. To jsou opečené brambory nebo hranolky, s cibulí, různým masem a volským okem nebo sýrem nahoře. Najdete tady i její různé obdoby třeba chudší salchipapa jsou obyčejné hranolky s nakrájeným párkem nahoře.
Chile je prý země fast foodu a další jídla to jen potvrzují. Completo Italiano je něco jak hot-dog, akorát vám k párku přidají rajčata, majonézu a spousta rozdrceného avokáda.
Churrazco je zase něco jako místní hamburger s nejlepšími plátky masa a zase rajčata, majonéza, avokádo. Názvy se pak liší podle druhu masa např. lomito nebo as.
To druhé zelené vedle je artyčok. V Chile ho jedí na rozdíl od Evropy celý a ne jen vnitřek. Celý artyčok, který vypadá jak květina se prvně cca hodinu vaří. Když vychladne, připraví se k němu směs z citronové šťávy, oleje a vody. Artyčok obrátíte vzhůru nohama a jednotlivé lístky odlamujete, pak namočíte do směsi a z listu odděláte zuby vnitřní měkkou část, kterou sníte. Tak postupujete až vám zůstane jen vnitřek, z něho musíte dát pryč takové bílé pichlaté věcičky a zbytek můžete sníst. Je to fakt pochoutka, jí se to tady jako hlavní jídlo k obědu. Mě to tady chutnalo asi úplně nejvíce, ale třeba Kubovi vůbec.
Další večer se seznamujeme s kamarády od Salomé a Olivera - s Coni a Maurem, ale také se setrami od Salomé - s Jazmin a Paolou. Připravují pro nás pebre a vaří víno s jahodami - borgoňa.
Riskujeme také vyzkoušet poněkud zvláštní věci například malta con huevo - je druh piva s rozšlehaným vajíčkem. Přináší nám k obědu celý litrový džbánek tohoto sladkého drinku. Mote con huesillo je zase sladké nealko pití s nějakým zvláštním druhem obilí a sušenou broskví uvnitř.
Kromě jídla se tady taky seznamujeme s historii Chile. V budově Museum of Memory and Human Rights se nachází velká expozice, která vám přiblíží dobu diktatury extrémní pravice pod vedením Augusta Pinocheta. Odehrávalo se tady v podstatě něco podobného jako u nás v komunismu. Protože tady to byla ale extrémní pravice, komunisti jsou tu vnímáni v podstatě jako největší dobro. Je celkem zajímavé se o tomto tématu s Chilany bavit a přiblížit jim také dění u nás.
Taky kvůli extrémní pravici v minulosti tady není pořádně vyvinut sociální systém. Když se například rozhodnete studovat vysokou školu, zadlužíte se většinou do konce života. Hodně lidí ale půjčky vůbec neplatí a tak spadají na další členy rodiny.
Když je někdo zase vážně nemocný a potřebuje peníze na operaci. Pořádají se tady tzv. completadas. Completo, jak jsem psala výše, je místní hot-dog s rajčaty a avokádem. Nemocný člověk dá o completadas dopředu vědět, připraví spoustu těchto hot-dogů a přátelé a lidi ze sousedství si od něj přijdou hot-dogy koupit a takto ho podpoří.
Kromě historie jsme se tady přijeli podívat taky na moderní architekturu. Tou je například stavba Innovation Center UC od architekta Alejandra Araveny.
Budova je venku spíše uzavřena. Rozdílným dojmem působí vnitřní atrium, do které je otevřena většina kanceláři. Vyjíždíme výtahem do horního patra s restaurací s vyhlídkou. Pouští nás dovnitř, i když zrovna zavírají.
Máme odtud výhled na další budovu od stejného architekta - prosklené siamské věže.
Alejandro Aravera dostal nedávno udělenu Pritzkerovu cenu. Je to významná architektonická cena a většinou ji dostávají architekti za celoživotní dílo v pokročilém věku. Aravera je ale poměrně mladý a cenu dostal udělenou hlavně za jeho přínos ohledně sociálního bydlení.
A tak obětavý Kuba se mnou musí navštívit ještě třetí jeho stavbu a tou je Parque Bicentenario de la Infancia. Je to park v kopci plný skluzavek. Jupí! Ty jsou betonové a na místě mi přijde, že i celkem nebezpečné. Jede to rychle a prodře vám to kalhoty. Jak se sklouznete, je hned před vámi zábradlí z tyček chráněné průhledným plastem. Asi už na něj někdo spadl. Konec parku je oddělen od cesty plotem plným prolézaček jako pro křečky.
V pátek večer se koná v Santiagu protest Marcha contra la violencia contra la mujer. Je to protest proti násilí na ženách. Nedávno totiž vyplynulo na veřejnost několik případů domácího násilí, při němž ženy dokonce zemřely. Protestu se zúčastňují se davy lidí v různých kostýmech, maminky s dětmi, komunistická mládež i spousty dalších a dalších.
V davu protestujících úplně náhodou potkáváme Coni a Maura a tak s nimi jdeme na pivo.
V neděli tady probíhají volby prezidenta. Současné prezidentce končí mandát. Ta se mimochodem zasloužila také o získání lepší pozice žen v Chile. Novým nejpravděpodobnějším kandidátem je bývalý prezident přezdívaný piraňa. V prvním kole kandidát není zvolen a tak před vánoci proběhne kolo druhé. V den voleb je tady vše zavřeno. Doprovázíme Olivera do volební místnosti. Čeká v dlouhé řadě. Volební lístek je obrovský a podivně se skládá.
K večeru se jdeme podívat na koňské dostihy. Oliver vsází na koně s číslem 12. Ten bohužel dobíhá v našem závodu jako poslední. Zůstáváme ještě na jeden závod, tam pro změnu dobíhá 12tka jako první, pro naši sázku už to ale neplatí.
Poslední den před odletem ze Santiaga stíháme ještě navštívit vyhlídku Cerro San Cristobal se sochou Panny Marie.
Jde odtud dobře vidět znečištění města. Santiago je obklopeno horami a tak jako hrnec drží všechen smog uvnitř.
Po cestě zpátky se nám podaří vidět policejní zásah, ulice je uzavřena a asi 20 policistů (říká se jim tady pacos) chytá jednoho člověka a na další chrlí slzný plyn. Nevíme, o co se jednalo, ale radši nevědět.
Když se vracíme na byt, Salomé s Oliverem a dalšími mají pro nás připravenou párty jako překvapení. Děkujeme moc. Strašně rychle to uteklo. Bude se nám stýskat.
