sobota 17. února 2018

Cuzco, tajemní Inkové a Posvátné údolí

Hlavní náměstí Cuzca Plaza de Armas je plné lidí. Ze všech koutů se ozývá: Machu Picchu! Machu Picchu! Nemine půl minuty, aby Vám někdo nenabízel nějakou tour, masáž, cigarety nebo sluneční brýle.


Na náměstí se nachází dvě katedrály, ve videu Vám Dan vysvětlí více. Městská vlajka znázorňuje Inky uctívanou duhu, neplést s vlajkou gayů.


Dan se ujal průvodcovského vedení a provází nás městem.


Směrem k náměstí San Blas se úzkými uličkami vydáváme nahoru. Právě tady se nachází nejvíce vyhlášených restaurací, malých kavárniček i obchůdků. Procházíme taky kolem kamene s 12ti úhly. Není vůbec těžké ho najít, protože kolem něj stojí tlupa turistů.


Po městě vyčkává spoustu lidiček v tradičních oblečcích s vystrojenými mláďaty lamy nebo oveček a očekávají od Vás nějaký ten peníz za to, že si s nimi uděláte fotku.


I na druhou stranu od náměstí Plaza de Armas se město tváří ještě historicky. Není už to ale do kopce a ulice jsou široké.


Na místním trhu nakupujeme zeleninu na pebre (rajčata, cibulka, koryandr, chile- recept z Chile) a taky ovoce a pečivo na snídani.


Krom všech jiných krásných věcích s nádhernými místními vzory jsem se tady nejvíce zamilovala do bot. V přepočtu cca za 500 Kč Vám ušijí například jedny z těchto božských bot na míru. Stačí si jen vybrat vzor, barvu a typ boty. Pak Vám nohu obkreslí na papír a druhý den si pro hotové boty můžete přijít. Proč jen nemám už v krosně žádné místo navíc?


Tak když ne boty, tak aspoň jídlo si tady vyloženě užíváme. Někteří jsou více odvážní - třeba Dan s morčetem. Morče chutná prý něco mezi kuřetem a králíkem, ale hlavní problém je málo masa.
Peruánská kuchyně je celkově fakt dobrá. Co nám zatím moc chutnalo, byly například těstoviny s omáčkou huancaina, plněné papriky po peruánsku nebo aji de gallina.


Na večeři se setkáváme s Portugalkou Angelou, kterou jsme poznali na výletě na solnou pláň Uyuni. Ochutnáváme s ní alpaku s mrkvovým pýré, kterou nám nazdobili mimo jiné jedlými květy.


Kromě maté z koky se v Peru hodně pije maté z muni. Muňa je bylinka, která má blahodárné účinky na žaludek, což se tu občas hodí.
Co mě taky moc těší je, že tady nacházím znova acai - borůvkové ovoce z pralesa, s kterým jsme se už setkali v Brazílii. To je fakt největší lahůdka, kterou pokud můžete, musíte zkusit. S Přemou si dáváme ke kávě acai bowl s müsli, oříšky, kustovnicí a vším možným.

Samotným městem Cuzcem to nekončí. Kolem Cuzca je toho spoustu, co vidět.

 

Nedaleká vesnička Chinchero je známá hlavně díky zpracování tkaných látek. Paní nám ukazuje, jak nejprve lamí srst vyperou ve vodě s nastrouhaným kořenem. Srst v oné vodě kompletně zbělá. Potom ji barví nejrůznějšími přírodními barvami. Červenou barvu například získávají z parazitů žijících na kaktusech. Touto barvou si malují také rty.
Druhá paní nám ukazuje způsob tkaní látky.


Vzory na látkách mají své významy. Například dvě kolečka znamenají dvě blízké jezera, trojúhelníky zase hory atd.


Tihle býčci jsou tady vidět často u vstupů do domů nebo na střechách. Dle tradice je dostávají novomanželé a přináší štěstí a rodinnou pohodu do domu.


Selfie s lamou je při návštěvě Peru nutnost.


Posvátné údolí neboli Valle Sagrado se vine kolem řeky Urubamba. V terasách vysoko nad údolím se nachází dochovaná incká pevnost Pisac.


V rozvalinách mezi domečky můžeme obdivovat dokonalou kamenickou práci nebo taky zachovalý systém vodních kanálů.


Ollantaytambo je dodnes obývané incké město. Před vstupem do archeologického naleziště je možno koupit nejrůznější suvenýry.



Ollantaytambo sloužilo Inkům kdysi hlavně jako astronomická laboratoř. Ta je situována v terasách a její půdorys je ve tvaru lamy.




Výhled na protější horu je pro tuto astronomickou laboratoř velmi důležitý. Z určitých označených míst se v hoře skrývají nejrůznější symboly jako například tato hlava Inka s čelenkou. Během jarní rovnodennosti vychází slunce Inkovi přímo u nosu a v noci mu zase u nosu svítí souhvězdí, jehož jméno jsem zapomněla.


Nahoře chrámu vévodí šest obřích kamenů, které symbolizují šest planet. Spekuluje se, jak Inkové takto velké kameny až nahoru dostali. Při podrobnějším chemickém rozboru bylo zjištěno, že kameny jsou falešné a byly prefabrikovány přímo na místě.


Inkové zkoumali nejen hvězdy. Další místo s názvem Moray pro ně sloužilo jako zemědělská laboratoř. Díky různým výškám teras, různé konzistenci půdy a důmyslným zavlažovacím systémům, zde vyvinuli až šest rozdílných mikroklimat. Pěstovali zde koku, merlík, kukuřici, quinou, brambory a další.


V hlavním největším terasovitém uskupení se nachází zvětšené pole s obětním stolem. Ostatní další menší dvě terasy ještě podstupují rekonstrukcí a tak jsou v terasách rozeskládané kameny.


Schyluje se k bouřce, ale ještě stíháme navštívit solná políčka Salineras de Maras, která rovněž využívali již staří Inkové.


Jezírka se nachází v kopci v nádherné krajině. Nyní nejbohatším rodinám patří až devadesát těchto solných jezírek, ostatní jich vlastní většinou jen několik.



Produkují se zde různé druhy soli: sůl k masu, sůl k salátům, lékařská sůl do koupele, sůl nad zlato.


čtvrtek 15. února 2018

Stále u jezera Titicaca, tentokrát karneval v Punu a rákosový ostrov Uros

A jedeme dál a to do Peru.


U jezera Titicaca ale zatím zůstáváme. Přijíždíme do města Puna, necelých pět hodin daleko od Copacabany.


Centrum města je hezké, ale jinak Puno moc krásy nepobralo. Začíná tady ale zrovna obrovský karneval, největší v Peru. Karneval je spojený s oslavami panenky Marie. Ve městě se schází taneční a hudební soubory z širokého okolí. Oslavy pak začínají průvodem těchto souborů.



Poslední v průvodu pochodují kněží, kteří nesou na zádech obří sochu panenky Marie v posteli s nebesy. A Marií udělají obchůzku po městě až ji nakonec zanesou do kostela na hlavním náměstí.



Oslavy potom pokračují tam. Tanečníci tančí v různobarevných i zvířecích kostýmech.




Máme možnost si v muzeum koky tyto kostýmy vyzkoušet na vlastní kůži. Některé z kostýmů jsou šíleně těžké a vůbec nedokážu pochopit, jak v tom může někdo tančit.


Puno a v podstatě i více měst, které jsme viděli v Bolívii, působí rozestavěným dojmem. Většina domů nemá střechu, ale rovnou pokračuje rozestavěným dalším patrem naznačeným většinou sloupy a několika řadami cihel. Aby se na provizorní střeše nehromadila voda, do cihel jsou sem tam natlučeny odtokové trubky. Některé domy vypadají vyloženě jako squaty. Občas se ale mezi nimi najde surový ale fakt hezký a jednoduchý barák. Celkem dost se tady používají taky bezrámová okna.


Od Peru si slibujeme trošku větší komfort a snad i lepší jídlo. Na hostelu nacházíme na záchodě dokonce mýdlo i toaletní papír, tak to začíná dobře. Mimochodem v celé Jižní Americe se toaletní papír nehází do záchodu, ale do přiloženého koše. A s jídlem přichází po Bolívii opravdová změna. Peruánská kuchyně je vyhlášená jako jedna z nejlepších v Jižní Americe. Dan nás přemlouvá, že musíme ochutnat alpaku. A tak jdeme do toho. Prvně zkoušíme tyhle kousky alpaky na špejli a potom přímo bisteck s jablkovým pýre. A obojí je výborné. Naše chuťové buňky tančí štěstím.


Protože jsme se málo spálili na lodi na ostrov Isla del Sol, jdeme zase na loď vstříc rákosovým plovoucím ostrovům. A jakoby jsme se nepoučili sedáme si zase nahoru na střechu. 
Prvně nás na lodi vysazují na jednom ostrově, kde nám místní vysvětlují něco o historii a způsobu údržbě ostrovů. Rákos zespodu postupně uhnívá a tak se musí horní vrstva stále doplňovat. Domy musí být uzpůsobeny tak, aby se mohly zvednout a rákos se dal dát znovu pod ně. Ostrovy musí být taky dobře zakotveny, aby se volně nepohybovaly. Výhodu to prý má, pokud se nepohodnete se sousedy. Svůj dům prostě přemístíte ze jinam.


Obyvatelé ostrova nám ukazují také, že se dá rákos oloupat jako banán a pak jíst.


Rákosové plovoucí ostrovy Uros na nás místo tradičním dojmem působí spíše jako ždímání peněz z turistů. Po krátkém povídání nás vezmou k sobě do domečku, kde nás nutí koupit si jejich ne moc hezké výrobky.


Pak nás naskládají do jejich slaměné loďky a až vyplujeme nutí nás zaplatit dalších deset solů. Aby nás přeplavili rychleji slaměná loď je vzadu tlačena malou motorovou loďkou, takže je to celé fake. Do toho zpívají ušmudlaní místní kluci se snoplema u nosu písničky a žebrají po nás další peníze. Ony ani ty ostrovy nevypadají moc hezky, protože je to placka. Chudáci děti, místo aby je dali do školy, učí je žebrat peníze po turistech.


Naprosto neturistické je zato místo číslo dvě, které navštěvujeme poblíž Puna, a to pohřební věže zvané Chullpas v místě Cutimbo. Taxíkem se dopravujeme na místo pár minut za městem. Tyčí se před námi stolová hora se seseknutým vrcholkem. Cca půl hodinky nám trvá vyjít nahoru k věžím.


Nahoře máme z jedné strany výhled na okolí, z druhé strany se před námi rozprostírá rozsáhlá deska vrcholku hory. Věže postavili kdysi Inkové, Collové a Lupacové pro svou šlechtu.


Kameny z nichž se věže skládají jsou perfektně opracovány. Na některých kamenech se nachází reliéfy pumy nebo opiček.


Zachovaly se zde také rampy používané při stavbě věží.